Historie

Pověst označuje, že Úmyslovice jsou založeny králem Jiříkem z Poděbrad. Jiří z Poděbrad kázal kopati náhon u dvorce Bader až po tvrz kovanickou. Stav se českým králem, nezapomenul svého domova. Roku 1461 navštívil v květnu s průvodcem Poděbrady a pro kratochvíli vyjel si k nově založenému Novému Mlýnu, Vrbici a Velenicím. Dostal se až k rybníku Blato, kde uprostřed vody a močálů byl zelený ostrůvek. Zde se zastavil a díval se po úrodné krajině. Jeho moudrou hlavou táhlo mnoho myšlenek. Byl zvlášť v dobré náladě a sedě na dubovém pařezu, prohlásil: "Mám v úmyslu založit na tomto krásném místečku vesnici." A tak se stalo. Od tohoto rčení dostala tato obec jméno. Leč zápisky z archívu zámeckého panství v Poděbradech nám říkají toto: Úmyslovice jsou osada prastará a sídlili tu obyvatelé již ve 2. nebo 3. století před Kristem. Důkazem toho jsou popelnice, jež se zde nalezly. Jižně od Úmyslovic býval rybník "Blato" a staří obyvatelé se rádi usazovali podél řek a rybníků, to asi z příčiny, že tu nalézali hojnou obživu v rybách a ochranu před nepřáteli. Na vyvýšeném břehu jižně od vsi pak měli zde pohřebiště, kde zakopávali popelnice. Majitel tohoto břehu pan František Suchánek čp. 1 za svého hospodaření pojal myšlenku páliti z dobrého zde jílu cihly a při kopání hlíny nacházel popelnice. Při stavbě silnice v r. 1926 na východ k Podmokám přišlo se při kopání silničního příkopu na lidské kostry v hloubce asi 40-50cm. Osada oumyslovická je tady prastarého založení a náležela vždy k panství poděbradskému. Jméno nese po zakladateli Úmyslovi. Roku 1291 byly Úmyslovice vysazeny právem zákupním. Na toto právo vztahuje se patrně zápis v knize zvané " manské" dnes pojmenované "Gedenkbuch des Herschaft Poděbrad betrefend von Jahr 1543-1653" pod titulem "Aumyslovický list na jejich dějiny a obce" list 58.Nejstarší zpráva se zachovala z roku 1402, kdy farář úmyslovický uváděl do úřadu nového faráře do Vrbice. Zhoubné následky války husitské dotkly se plnou měrou i vsi Úmyslovic. Ves byla zničena a teprve po válce se znova zotavovala. Nově dosazení faráři hlásili se k víře husitské a později k utrakvistické. Dle zpráv z r. 1553 bylo v Úmyslovicích 9 usedlých a ti drželi dohromady 4 lány, 3 a půl čtvrtě lánu a platili ouroku dědičného pololetně vždy o sv. Jiří a o sv.Havle po 5 kopách 24 a půl groších českých. Vedle toho platili z louky a 2 kusů obce stálého platu za rok 16 grošů a slepici ouroční jednu. Ve vsi bylo kostelní poddací a krčma vejsadní. U vsi bylo pustin 6 kop záhonů, které se lidem pronajímaly, z nichž platili osadníci okolo 50 grošů českých. Při vsi byl konečně rybník zvaný "Šembor", který by se mohl polepšiti, že by byl tak velký jako 1 1/2 rybníka Blato a spíše větší, než menší. Rybníky: 1. Rybník oumyslovický větší nad vsí ležící sloužil jako násadní a dávalo se násad 70 kop kaprů 2. Rybník Šembor nad vsí a druhou hrází proti vsi Netřebicům ležící - do toho se sázelo 700 kop 3. Do rybníčku ve svívsi na tření sázelo se 1/2 kopy ryb kaprů. Již r. 1576 byl předložen císaři návrh na rozšíření rybníku oumyslovického na nížině mezi vsí Oumyslovicemi, Netřebicemi a Činěvsí s násadou 1800 - 2000 kop ryb. K tomu bylo třeba vyvlastniti pozemky osadlých paní Doroty Křinecké, roz. Valštýnové, dědičných a lesních 15, kromě dvoru v němž paní Dorota bydlela. Návrh se císaři líbil a měl být proveden. Pro rozličné překážky došlo ku provedení r. 1586. K nadýmění nového rybníku byl zřízen z Lánské struhy nový náhon, který počínal u stavidla odřepského. Ve prospěch rybníka propadla i ves Senice, která byla na jiné místo přeložena a 2 statky v Oumyslovicích. Dle soupisu Jiřího Religia z Kleefeldu z r. 1642, byla ves Oumyslovice střediskem rychty zvané oumyslovické, ku které se počítaly vsi Oumyslovice, Netřebice, Kouty, Velenice, Činěves. V Oumyslovicích bylo toho roku 6 sedláků, 3 chalupníci a ti platili ourodu o sv. Jiří a o sv. Havle po 8 kopách 27 grošů míš. A ročně 3 slepice. Ve válce švédské byly Oumyslovice od Švédů vypáleny a grunty dlouho pusté zůstávaly. Fara byla zničena a ve věcech duchovních dlouho přiděleny byly Oumyslovice jako filiálka k Poděbradům a od r. 1714 k Činěvsi. Lokalie (menší fara se skrovným obročím) byla zřízena r. 1787. Kostel byl opraven. R. 1787 došlo ke zrušení rybníků oumyslovického a Šumboru. Šumbor měl výměru 558.302 m 2 a byl po vysušení pronajímán v dílcích 1087 měřic. R. 1855 - 56 byl zřízen nynější dvůr Šumbor a byl pronajímán na 12 let. R. 1883 najmul dvůr cukrovar Libice firmy Wiesner. Dle popisu Poděbradska, musela být kdysi zdejší náves rybníkem, což potvrzují i zápisky starých pamětníků, že nynější škola stojí na mokřině, do níž musel stavitel zarážet jehly. Kostel byl vystaven r. 1729 - 32 z opuky a cihel a starý zbořen. První farář Páter Marianus Straus nastoupil r. 1787 a bydlel v čp. 15 náležejícím rychtáři Václavu Peřinovi, protože fara ještě dostavena nebyla. Toho roku se náš kostel odtrhl od kostela činěvského. Dle zápisů byla zachován první zvon z r. 1594, druhý z r. 1701 a třetí z r. 1734. První varhany zde byly r. 1819. R. 1858 byla zdejší lokalie povýšena na samostatnou faru. V r. 1935 byl kostel renovován. Zvýšena byla věž, upraven vnitřek. Kolem kostela byl hřbitůvek, na který se pochovávalo až do r. 1909, kdy obec zřídila nový obecní hřbitov, jenž byl 11. listopadu vysvěcen na půdě katolické. Na starém hřbitůvku u kostela je pochován J. F. Coulon de Thévenot, zakladatel francouzského těsnopisu, který se do našeho kraje dostal jako francouzský zajatec v napoleonských válkách a v roce 1813 zemřel na Šabatě u Kout a byl pochován na hřbitůvku v Úmyslovicích. Ve zdejší obci se konaly dvě velké slavnosti - první u příležitosti 100. výročí a druhá u příležitosti 150. výročí úmrtí J. F. Coulona de Thévenot (21. Června 1963). Jak vypadala obec v roce 1895: okresní silnice vedla od Blat jen skrze část obce - ku škole a zde zahýbala k Netřebicům. Kolem návse a k Činěvsi silnice vůbec nevedla. Všude byla jen vozová cesta, která za deštivého počasí byla rozbahněna a hluboce rozjeta. Kolem návse byla cesta v takovém nepořádku, že tam rolník Josef Žmolil s bryčkou za deště uvázl a čtyřmi voly jej pak vytáhli. Středem návse byla nepořádná strouha, někde širší, někde užší s vodou spíše stojatou, než tekoucí, která za parných dnů velmi zapáchala a také vzhled návse hyzdila. V době většího sucha vyschla voda úplně. Pod školní zahradou byl bahňák s vodou rovněž stojatou a velmi zapáchající. Po návsi tu a tam trochu vysokých topolů, u vody staré vrby, okolo rozmočených cest kaštany a alej kaštanová od školy ke kostelu. Po návsi četné jámy pro řízky a před školou v rohu návse stará kovárna na spadnutí, naproti přes cestu stará váha. Kovárna byla v roce 1898 rozbořena a postavena nová. Silnice od školy k Činěvsi byla postavena v r. 1914.